Technika tkaní na karetkách

Tkaní na karetkách je starodávná textilní technika známá již v 8. století před naším letopočtem. Zajímavé je, že ji tehdy vymysleli muži, kteří karetkované popruhy využívali jako spolehlivé ohlávky pro dobytek.

Ženy později přidaly barvy a vzory, čímž je povýšily na módní doplnky v podobě volně vázaných opasků nebo ozdobných lemů oděvů.

Dnes nacházejí uplatnění na historických kostýmech, používají se jako opasky, ucha tašek a batohů, vodítka a obojky pro psy nebo popruhy na hudební nástroje.

Popruhy tkané na karetkách mohou být až 0,5 cm silné, protože jsou mnohonásobně provazované. Díky tomu jsou velmi pevné a dlouho vydrží. Při výrobě používám nejčastěji bavlnu různé síly, využít jde ale i bambus, banán, ovčí vlnu nebo jutové provázky. Zakončené mohou být šitím, zapletením či sponou.

Ukázky vzorů, které je možné vyrobit si můžete prohlédnout zde v databázi

Výrobky tkané touto technikou

Módní doplňky k prodeji najdete zde, obojky a vodítky pro vaše mazlíčky tady.

Jak takový výrobek vzniká

Většina výrobků vzniká tak, že objevím pěknou sponu, podle které určím potřebnou šířku i délku popruhu.

Podle toho pak odvozuji na kolika karetkách budu tkát, hledám materiál, vybírám barvy a v aplikaci si tvořím vzor.

Podle vzoru si pak nastříhám příze a postupně je po čtyřech navádím do každé karetky zvlášť. Musím přitom dodržet pořadí i směr, protože to přímo ovlivňuje výsledek.

Nakonec si navedenou osnovu napnu na stav a můžu začít tkát. Tento proces od výběru barev po vypnutí osnovy trvá podle složitosti vzoru a šířky popruhu asi hodinku.

U tkaní pak musím dávat pozor na směr otáčení, abych si vybraný vzor nezkazila. Popruh mi přitom přibývá tempem 10 až 30 cm za hodinu. Rychleji to opravdu neumím.

Nakonec nasadím vybranou sponu nebo koncovku a konce popruhu zašiju, aby se jednotlivá vlákla neuvolňovala.